|Královská krev|1. kapitola

28. prosince 2014 v 14:38 | Liliana Potterová |  |Královská krev|1.díl
A máme tu první kapitolu.
Doufám, že se bude líbit. Tentokrát se náš Harry toulá ve snech a ráno se probouzí, dezorientovaný s kocovinou. Nic si nepamatuje. Ale někdo ve snu poznal že něco není v pořádku. že je Harry jiný. Byl to vlastně sen? Nebo vize? Nebo..? Snad s ním někdo navázal spojení?

PS. Chtěla jsem se vás zeptat, jestli by jste stáli o nějaký překlad. Do komentářů mi pište vaše názory, popřípadě, jakou povídku by jste chtěli překládat + odkaz na ní, ušetříte mi tím práci. (Překládám pouze z AJ).


1. kapitola






"Musíme něco udělat" šeptal mírným hlasem. Jeho společník na něj pohleděl. V očích nebyla jediná známka emoce. Bylo mu jedno, co se s Potterem stane, třebaže se nechal kousnout od upíra! Ten hlupák se prakticky napálil!


"Co navrhuješ?" optal se lhostejně první muž druhého.


"Musíš se na něj napojit. Musíš ho varovat než bude pozdě. Víš moc dobře, co se stane jestli se zjistí že je upír"


"Jistě" odpověděl "Hned?"


"To by bylo nejlepší" odpověděl unaveně starší muž. "Na tohle jsem už moc starý" šeptnul.


"Nejsi starý" řekne.


"Hmmm.. Zavolám Remuse, bude lepší, když tu bude. Pomůže ti se napojit na Harryho"


...


"Soustřeď se!" křikne Remus na toho netopýra.


"Nemůžu si představovat Pottera" odplivne si "Je to proti mým prioritám"


"Hod priority za hlavu!"


"Merlin, stůj při mě" postěžuje si muž a konečně začne mumlat latinské zaklínadlo společně s Remusem. A už cítí, jak se napájí do Harryho mysli.


...


Ráno bylo nesmírně slunečné. Na nebi ani mráčku. Všechno okolo se zdálo až příliš tiché. Harry ležel na zádech, spánek měl tvrdší než jindy. Hodiny tikaly devět hodin. Duchem stále ve snech.



Harry, kráčel po Bradavických chodbách. Těkal očima na své spolužáky. Cítil jejich tep. Cítil vřít jejich krev. Pot mu stékal po pokožce až to vypadalo že se ve svém potu snad osprchuje. Jeho přátelé mu byli v patách. Snažil se jim vyhnout, nepotkat ani jednoho z nich, věděl, že by jim ublížil. A to nechtěl.


Zabočil do boční chodby, která byla tižší, věděl totiž že jde níž. Do sklepení. Sice tušil

,že tam může potkat někoho ze zmijozelu ale to byl v tuhle chvíli jeho nejmenší problém. Okolní stěny nesly barvu temnější než jiné části hradu. Okna zde byla málokde, téměř nikde. A pokud ano, Harry si byl jistý tím že jsou začarované. U oken vyseli krásné rubínové závěsy. Podlaha se leskla, až v nich byl vidět chlapcův bledý obličej.


Utíkal, co mohl, neohlížel se. Běžel a běžel. Cítil tu vůni krve, ale zjistil, že každá voní jinak. Jedna mu nevoněla vůbec, Harry se ušklíbl. Určitě nějaký zmijozelák, takový Malfoy nebo Snape. Zato si byl dobře vědom té vábivé vůně, která jej přímo lákala. A on pomalu věděl, že nevydrží.


Zabočil za další roh, kde vůně slábla.


V půli cesty do někoho vrazil, jeho pomalu mrtvé srdce poskočilo. Pohlédl do bledé tváře Mistra lektvarů. Nenávist z jeho očí přímo zářila, Harry nemusel umět číst myšlenky. Moc dobře věděl, co si Snape myslí. Jeho temné oči jej propalovali. Obočí vyletělo vzhůru. Ruce založené na prsou.


"Pottere, co si myslíte, že děláte?" sykne naštvaně Mistr lektvarů.


"Já...omlouvám se" šeptl chlapec, poodstoupil krok vzad. Až narazil na chladnou stěnu Bradavic. Mistr lektvarů na něj zamyšleně hleděl, hněv vyprchal, nahradila jej chladná nepřístupná tvář. Snape ho přitlačil víc ke zdi.


Naklonil k němu blíž. Jakoby nasával jeho pach.


"Jak?" zeptá se


"Cože?" odpoví nechápavě Nebelvír.


"Pottere, kdo vás proměnil v upíra?" šeptne zničeně Snape. Po prvé viděl v jeho očích strach, po prvé tam byli jasně vidět nějaké city. Emoce ale zanikly tak rychle, jak se objevili. "Pottere! Slyšíte mě! Musíte hned vypadnout!"


Harrymu se se pomalu rozplýva. Snape jakoby mu utíkal. "Harry!" slyšel své jméno. Ale nevěděl, co mu Mistr lektarů chtěl říci. Bradavice zmizeli a zůstala pouze černočerná prázdnota. Otáčel se dokola, nikde nikdo. Ticho na něj doráželo radikálním způsobem. Najednou v dáli spatřil pohyb. Zaostřil zrak ale nic neviděl. Hledal okolo sebe. Nic.


Najednou přímo před sebou měl obraz. Obraz Voldemorta, který se mu smál, vysmíval se jeho naivitě. Jeho mrtvolná tvář, hadí ksycht, dech, který postrádal mentosku dopadal přímo na něj. Smích, který nenáviděl. Okolo něj se zjevovalo více lidí, nepřátelé ale i přátele, Ron, Hermiona, Remus, mrtvý Sirius, jeho rodiče, Brumbál, všichni, které znal. Smáli se.

Po chlapcových tvářích tekli slzy. Našli si cestu ven. A on nesnášel tenhle pocit.


"Napálil si se!" vysmíval se Ron.


"Hlupáku, naivní spratku, zasloužil, si to!" smál se Remus.


"Můžeš za mojí smrt i smrt svých rodičů a teď si zabil i sebe! BRAVO POTTERE!" smál se Sirius a jeho rodiče se k němu přidali, až pomalu slyšel smích všech, které znal. I jeho spolužáci nebyli pozadu.


"NEEE! Já za to přece nemůžu! Sirusi, co to říkáš?" vzlykal Harry.


"Myslíš si že jsem toužil jít ti zachránit tvojí Nebelvírskou zadnici?" optal se Sirius "NEMĚL JSEM NA VÝBĚR!"


"Sirusi!" vzylak dál Harry.


"Harry" ozval se Pán zla svým mrtvolným hlasem "Přidej se ke mě"


Slyšel šepot všech, kteří mu říkali "Přidej se k nám!". Až Harrymu málem praskli ušní bubínky. Ruce zarýval do hlavy, až mu z ní tekli potůčky krve. "DOST!" řval.


Sen mu zmizel a on okamžitě sedl. Nemohl ovládnout třas těla a pot, který stékal po těle. Ani slzy, které si prorazili cestu. Náhle pocítil tu bolest. Celé tělo měl v jednom ohni. Několik tržných ran po těle. Boule, hlava mu třeštila. Cítil se jakoby jej někdo shodil z koštěte. Prohlídl si svůj pokoj. Deka ležela na druhé straně místnosti. Polštář shozený na zemi. Hedvika přikrčená v kleci. Knihy, pergameny, oblečení, skříně. Všechno bylo rozházené. Stěny poškrábané. Poškrábané? blesklo mu hlavou. Pohledl na své ruce. Celé je měl do krve rozškrábané. Krev po rukách pomalu stékala.

Pálilo to. Dolehl na postel. Koukal do zdi. Měl valný pocit. Na něco zapomněl. Ale co? Sen, který měl byl hodně zvláštní. Půlku z něj zapomněl. Jasně si ale pamatoval, jak na něj jeho přátele, at už mrtví či živý, nepřátele či přátelé. Pokřikovali na něj. Posměch, vytahování, chtěli aby se přidal k Voldemortovi.


Oblečení, které měl na sobě bylo brutálně roztrhané, jeho rozkrok šíleně bolel. Jakoby mu je někdo rval. Chlapec, si povzdechl. Potom vstal a šouravým, invalidním krokem začal uklízet pokoj. Na to, jak vypadal nehleděl. Dursleyovi si o něm stejně myslí že je buran.


Po hodině konečně uklidil. Pokoj byl malinký. Stěny vypadali staře, barvi hnědé, skříně už tak staré, pomalu rozpadající. Postel, byla spíše obyčejná matrace v rohu místnosti. Okno mělo mříže. Strýc Vernon ho tam nasadil v jeho druhém. Nechtěl aby se vracel do Bradavic. Přesto si pro něj přijel v létajícím autě Ron s Fredem a Georgem. Mříž strhly, Vernon tehdy moc zuřil. Když přijel příštího léta našel tam mříž. Tentokrát větší, podle všeho jí už nesundá. Harry Hedviku pouštěl v noci po taji. Vykradl se ven a vypustil jí aby si nalovila myši, jinak by nepřežila ani týden. A on měl Hedviku moc rád. Dokonce po taji nakoupil pamlsky, kdyby ho zavřeli a nehodlali pustit. Což se stávalo celkem často na jeho vkus.


Harry vytáhl zpod podlahy lékárničku, kterou si sehnal minulý rok. Měl v podlaze ukryté ty nejtajnější věci, jídlo, lektary, obvazy, prostě všechno na jeho přežití. Posadil se i s lékarničkou a několika lektvary na postel. Zdezinfikoval si tělo a obvázal. Vzal si lektvar na dokrvení a lektvar proti bolesti. Když měl všechny rány vyčištěné a obvázané, dokonce se i převlékl, rozhodl se vyjít konečně ven, stejně by jej Dursleyovi hledali. A taky že ano. Sotva za sebou zavřel, cítil Vernonův divoký naštvaný dech. Věděl že má malér. Otočil pohled na strýce, který zatínal pěsti. Celý červený a on už věděl že má malér. Hleděl na něj s klidem v očích. Už si zvykl na tohle jeho chování. Nemělo cenu nervovat se. Ačkoli ne vždycky vydrželi jeho nervy.


Vernon promluvil první. Promluvil? Spíše řval. "Kde si byl tak dlouho!" běsnil. "Víš moc dobře že do osmi máš být doma!"


"Přemýšlel jsem" odpověděl stroze, bez špetky emoce.


"Tak chlapeček přemýšlel, ale mě nezajímá že si přemýšlel! Ještě k tomu si celý dobitý! Někdo si bude myslet že jsme ti to udělali my! Příště nepřemýšlej!". Tak úplně to pravda nebyla. Dursleyovi jej týrali, jak psychicky tak fyzicky. Avšak nikdy ne na tolik aby si toho kdokoliv všiml přece jenom, kdyby zjistili že Harryho týrají mohli by jít do vězení. Až tak hloupí nebyli. Většinou mi nedávali najíst, třeba i týden, občas jej i mlátili. Jenže když byl malý myslel si, že je tohle normální až když nastoupil do Bradavic si uvědomil že něco není v pořádku. Své příbuzné neměl rád. Ale tohle jejich chování přesahovalo meze. Dokonce říkal Brumbálovi aby ho tam neposílal, prosil. Nic. Prý sem musí, kvůli ochraně. Dokonce i pobyt s Voldemortem by byl krásnější než tohle místo.


"Já... nikdo mě"


"Vypadni! Běž okamžitě umít všechny okna! Potom nezapomen uklidit sklep! A pohni s tím! Večer budeš pomáhat s večeří!" křikl na něj Vernon.

A tak tedy poslechl…


Večer mu dali konečně pokoj, dokonce dostal i večeří, což je pokrok. Jenže všechno neprobíhalo až tak dobře, jak si myslel. Opět se pohádal se strýcem. Vyvrcholilo to tak daleko až Harry naštvaně řval. Dokonce to dopadlo tak. Že musel vytáhnout i hůlku. Mířil s ní opět na strýce. Nakonec teta Petunie poslala chlapce do pokoje. Ale on řekl tiché "Nenávidím vás" které se ozvalo celým barákem. Proto jej opět zavřeli do pokoje. Zamkli… ehm.


Dolehl do postele. Večeři sice měl v žaludku, jenže cítil, že chce ven. Usnul s dobrým pocitem uvnitř. A tentokrát spal celou noc, beze snů. Nebo si to aspoň myslel.


"Neeeee, nedělej to!" prosila teta Petunie.


"Chce se nám pomstít!" řval Vernon a vrhl se na chlapce. Ten však svou rychlostí uhnul. Hlad z něj přímo šlehal. Oči mu podivně zčervenali a postoj měl jako dravec. Lovil svou kořist. Vernon jej chtěl přeprat. Neměl sebemenší šanci. Harry popadl jeden z nožů. Hodil jej po Vernonovi, kterému nůž probodl ruku. A chlapec cítil. Cítil tep srdce, strach. Cítil tu krev. Nevšímaje si Petunie. Vrhl pohled ke strýcovi. Přistoupil k němu. Vyrval z něj oblečení. Zahryzl se do jeho tepny, která jej lákala. A nejen tam. Trhal celé tělo. Vernon běsnil. Přímo se dožadoval osvobození. Petunie se rozhodla pomoci svému manželovi. Ale nestačila. Dopadla na druhý konec pokoje, kde si rozbila hlavu.


Vernonův hněv ustál. Slábnul až nakonec slyšel pouhé vzlyky a prosení o život. Ale on neposlouchal. Dorval ho na padrt. Přímo z něho udělal netvora. Mrskl jej o zem. Věděl, že ještě žije. Skočil na něj. Zběsila škrábal svými drápy. Až se nakonec srdce zastavilo… Vernon byl mrtvý.


Sen se změnil.


Petunie hleděla na chlapce- který- přežil. V očích měla strach. Chlapec měl tak mrtvolné oči, jakoby ani nežil. Ale on už ani neměl hlad. V ruce svíral kudlu. Mrskl s Petunií o stůl. Přivázal její zmítající tělo.


"Neboj… nebude to bolet" šeptl a blýskl svým chrupem, který byl celý od krve.


Pomalu její nahé tělo rozřezal. Petunie řvala. Zmítala se v bolestech. Plakala, naříkala ale on pokračoval. Vyndal její střeva. Která ochutnal, zakousl se do nich. S nechutí je ale odhodil. Vyndal dokonce i vaječníky, které snědl a nechybělo ani srdce. To už ale jeho teta dávno umřela.


Nakonec vyndal i oční bulvy, které nechal vedle její hlavy. Jazyk rozřízl. Žaludek vyndal. Praktycky jí celou vykuchal, až z ní téměř nic nezbylo. Její vnitřnosti se válely po celém pokoji. Krev, která byla všude. Dursleyovi jsou mrtví.


Sedl si tak prudce do sedu až mu skoro praskla hlava. Dech měl rychlí. Okamžitě pohlédl na své okolí. A co neviděl? Byl v obývacím pokoji, který nebyl už ani poznat. Všude se váleli ostatky Dursleyovích. Ale ne všech. Dudley v rohu místnosti plakal. A Harry věděl, že má malér...



Pokračování příště

Zpět|Další

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jackson Jackson | E-mail | 29. prosince 2014 v 1:07 | Reagovat

Yep, teraz som zbadala, že tu je 1. kapča... No nie som debil? Nervozitou si až nechty pomaly obhrýzam, kedy sa objaví nová kapitola, a tu- ľaľa už 10 hodín je ona pridaná. Ech, uch, och, nezabiješ ma, keď Ti poviem, že to bolo dosť chaotické? Nápady sú skutočne super len... viac ich rozviň. V tvojej predstavivosti jedno s druhým dokonale nadväzuje, ale ja ako čitateľ potrebujem niečo s čím by mohla moja fantázia pracovať. Nie ju prehltiť. Veď vieš, aj dobrého veľa škodí... Skús do poviedky vniesť trochu napätia, tajomna, či mystéria. Opisom povenuj trošku viac času. Je vidno že v krvavej scéne si sa "našla" (aspoň mne to tak pripadá). V istých chvíľach mi bolo fakt zle z toho čo si na mňa vlastná predstavivosť prichystala pri tvojich opisoch na záver :-!  Poviem Ti bez obrázka nahatých Dursleyovic rodičov by som sa skutočne zaobišla 8-O :-D "dech, který postrádal mentosku" tak táto veta ma úplne rozsekala :-D :-D :-D  Ja viem, som na Teba zlá... :-)  Ale vcelku hodnotím kapitolu kladne, hooodne kladne ;-)

2 BOBINA BOBINA | 29. prosince 2014 v 10:35 | Reagovat

Ty tu máš tolik chyb, že se to skoro nedá číst, možná by to chtělo si to po sobe přečíst, aspoň 2x. Proč s ním upír trávil tolik času (hodiny mluvení, alkohol, pozvání do domu ????), to jsem nepochopila, i na tom hřišti ho přece mohl znásilnit a přeměnit. Sledovali ho členové řádu a nic s tím nedělali, neměli ho náhodou hlídat, aby se mu nic nestalo? Proč mu měnili paměť, to si jako mysleli, že zapomene, že byl napaden upírem, tak ho mohli tedy aspoň vyléčit, aby si hned něčeho nevšiml, nemluvě o tom, že upír má své potřeby a i tvůj idiot Potter by si hned něčeho všiml, že něco není v pořádku. Jedl vnitřnosti ? Já nestačím zírat.

3 kiki kiki | 29. prosince 2014 v 11:18 | Reagovat

Souhlas s výše uvedenými komenty v plném rozsahu. Nějak se ti to rozeběhlo všemi směry jako moře hnaný koštětem. Hele ale ráda bych si přečetla tu původní povídku která tě tedy inspirovala, dáš link?
Kritiku si neber osobně, je lepší když čtenář upozorní na chyby a dá příbehu ještě šanci než když se ti na to čtení vykašle a ty se ani nedozvíš proč ;)

4 weras weras | 29. prosince 2014 v 16:18 | Reagovat

Přiznávám,že se v povídce trochu ztrácím.Myslím ,že na začátku se Severus snažil napojit na Harryho mysl aby mu ve snu řekl,že je upír. Harry ho slyšel,ale asi si to nezapamatoval.V pokračování snu nechápu chování  lidí,ač živých,nebo mrtvých. Proč jsou na něj zlí a proč mu najednou všechno vyčítají. Ten konec ovšem byl málem nad moje síly.I když je Harry upír,toto byla prasárna.Kdybych byla profík,asi bych to nenechala zajít tak daleko.Ale já jsem jen obyč ženská,která si moc ráda přečte povídky s Harrym a Severusem v hlavní roli.Když jsem si přečetla komentáře,ani se od nich moc neliším. Prostě píšu,jak to cítím.. Já ale doufám,že budeš v psaní pokračovat a že postupně bude líp! Jinak Přelož cokoliv s páry HP/SS. Anglicky neumím,výběr nechám na tobě. Strašně moc držím palce a doufám,že tě ta přemíra kritiky neodradí. Příště bude určitě líp. Velký dík a moc se těším na pokračování!!!!! :-)

5 Jackson Jackson | E-mail | 29. prosince 2014 v 16:47 | Reagovat

Holky!!! Človek sa tu snaží autora podporiť, aby neprestal písať a vy takto? Neber si to, prosím, tak, že ťa len kritizujeme. My Ti len chceme poradiť a možno trošičku usmerniť. Rada by som sa Ťa spýtala, či máš beta-readera. Ak nie, určite si niekoho zožeň, pretože toto všetko je v podstate práve jeho úloha...Ak ho máš, určite ho zmeň :-D  (nechcem nikoho uraziť)... :-x

6 Liliana Potterová Liliana Potterová | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 18:47 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]: Nebudu vám lhát dámy a pánové. Vaše kritika mě potěšila, sice byla převážně záporná a dlouhá a číst se mi jí nechtělo ale přesto jsem si jí přečetla. No, beru si z vašich rad poučení do příště si chyby opravím :-) aby to nebylo tak otřesné.
Jinak Beta-readera nemám, nikdy jsem ho nepotřebovala.. psala jsem spíš pro radost, neočekávala jsem že si to někdo přečte.. :-D Tak že nemá tušení, kde takového Beta-readera hledat :-( :-D
To je asi všechno, co vám chci říct.. :-D

7 bacil bacil | 29. prosince 2014 v 23:14 | Reagovat

No zajímavě napsáno. Mám v tom trochu chaos,ale věřím, že se to dalšími kapitolami upraví. No a pro příště vím, že bych u čtení neměla jíst.
Držím palce při psaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama